Historie naší školy

První známá budova školy v Babicích byla postavena v roce 1767 před kostelem „na místě pustém a pobořeném, na kterém Bartoň Pešků bejval,“ jak je uvedeno v purkrechtních registrech Babic z roku 1620. Školní vyučování bylo však v Babicích zavedeno již roku 1763 při obnově farní správy a vyučovalo se provizorně v pronajmuté světnici v domě č. 16 Kašpara Stavinohy – čtvrtláníka.
Budova školy byla postavena na náklady kláštera premonstrátů v Zábrdovicích. Budova měla šířku 9 m a délku 19 m, byla v ní jedna prostorná vyučovací třída a byt pro učitele - jedna větší místnost a kuchyně. Podučitel neměl svůj byt, nocoval ve vyučovací třídě. Do babické školy chodily děti z Babic, Kanic a Adamova. V té době navštěvovalo babickou školu 180 dětí. V pozdějších letech budova však nevyhovovala a opravy, přestavby a přístavby se prováděly v letech 1812 a 1819. V roce 1832 vznikla samostatná škola v Adamově a roku 1873 v Kanicích.
Před rokem 1866 měla budova stále jen jednu třídu a pro první třídu pronajala obec od souseda – dům č. 16 – Františka Sehnala – jednu světnici. V roce 1866 přistoupila obec k přístavbě školy, která se prodloužila o 9,5m a byla zde umístěna další třída, zvláštní byt pro podučitele a menší pokoj k bytu učitele. Stavbu prováděl Anton Ševčík, půlláník z Babic a stavba stála 3498 zl. 45 kr. r. m.
V roce 1906 byla v Babicích postavena stávající školní budova. V původní školní budově nyní najdeme požární zbrojnici a provozovnu kadeřnictví.
O škole se zajímavě zmiňuje Pamětní kniha obce Babické (Hemžalova kronika od roku 1942 nezvěstná) k roku 1859.

V prvé polovici tohoto století (XIX.) byl školní plat až hanba malý, tak například za žáka I. třídy týdně 2 krejcary a z II. třídy 3 krejcary šajnu se platilo. Tento plat si učitel sám od rodičů vybíral. Později se platilo od žáka bez rozdílu třídy 2 kr. Stříbra nebo 5 kr. šajnu týdně. Ovšem, že tenkráte byly poměry jiné, za zlatý šajnu, nynějších to 40 kr., více koupil než teď za zlatku, proto přece učitelé s bídou zápasili a na všelijaký způsob chleba dobývali. Bylo to pro rektory a preceptory nedůstojné, ale nouze nutila.
V Babicích byla jedna vyučovací světnice, ve které žáci obou tříd z Babic a Kanic se vyučovali. V této samé světnici měl také byt podučitel, totiž postel a nějaký kufr na šaty, víc toho neměl. Od listopadu do konce dubna chodíval podučitel vyučovat do Kanic. Podučitel prodával žákům papír na psaní, olůvka, křídu a pera brková. Tímto obchodem si pomáhal. V úterý a v pátek ráno před vyučováním opravoval žákům pera, který chtěl míti nové, musel dát 2 brky, z jednoho se udělalo pero pro žáka a druhý byl od práce podučiteli. Dvakrát až třikrát za rok psával žákům předpisy, dle nich žáci psávali, za které 2 až 3 kr. šajnu dostával. Největší příjem byla pro něho koleda. Chodíval s kostelníkem a ministranty v Babicích, Kanicích a Řícmanicích dům od domu, kde mimo zpěvu a přání napsal na dveřích křídou začáteční písmeny svatých třech králů, zač obdržel groš neb dva, to je 2 až 4 kr. rakouského čísla, u někoho dostal taky víc.
V březnu 1859 odstěhoval se pan Valentin Petyrek, učitel v Babicích, z Babic do Břeclavi. Byl to učitel horlivý. Za jeho času byla škola babická v okolí vyhlášena. Na jeho vyučování a laskavé k dobrému chování napomínání jeho žáci, nynější již občané, dosud vzpomínají. Také v hudbě na kruchtě v Babicích a ve Křtinách byl mistr. „Sláva památce jeho!“
(později připsáno) Zemřel v Břeclavě roku 1869.

Dozor nad školou a vyučováním do roku 1869 obstarávala biskupská konsistoř a obsazovala také učitelská místa. Škola byla tak zcela podřízena církevní správě, jedovnický děkan byl školním inspektorem a každoročně navštívil školu a pak probíhala zkouška žáků. Nejlepší tři žáci byli zapsáni do tak zvané „zlaté knihy“ a obdarováni obrázky a náboženskými knížkami. Po zkoušce bývala na faře hostina, které se účastnil také učitel, jeho pomocník, rychtář, pudmistr a panský myslivec. Místní farář měl během roku dohled nad školním vyučováním i nad chováním učitelů.